Za každou oku lahodící realizací stínící techniky se skrývá kvalitní montáž. Předpokladem pro úspěšnou montáž jsou samozřejmě zručnost a zkušenost, nicméně správný výběr kotvícího materiálu je neméně důležitý, protože může montáž usnadnit nebo zrychlit.
Nejprve trocha teorie kotvení. Vždy musíme počítat s velikostí zatěžovacích sil, jejich směrem, charakterem a místem působení. Způsob kotvení volíme podle základního materiálu, na který stínící prvky připevňujeme. Známe 3 základní metody kotvení, a to styk třecí, styk tvarový a styk spojivý.
Dále je nutné brát v úvahu vzdálenost mezi jednotlivými kotvami. Obecně platí, že kotva vytváří tlak na základní materiál v okruhu o průměru 1,5 násobku hloubky zakotvení. Proto by minimální vzdálenost mezi kotvami vždy měla odpovídat dvojnásobku hloubky kotvení. Pokud kotvy umístíme příliš blízko sebe, základní materiál je pod zbytečně vysokým napětím a může dojít k jeho poškození.
Základní materiál
Nejdůležitější aspekt pro výběr správného kotvícího materiál je typ kotevního podkladu, neboli základního materiálu. Při montáži stínící techniky se nejčastěji setkáváme s těmito podklady:
- Beton
- klasický
- lehčený
- Zdící stavební hmoty
- plné cihly
- děrované stavební hmoty s hutnou strukturou
- lehčené stavební hmoty s pórovitou strukturou
- děrované stavební hmoty s pórovitou strukturou
- Sádrokarton
- Dřevo
- trámy
- OSB a jiné dřevovláknité desky
- Hliník, plech
Kotvení do betonu
Ať už se jedná o klasický, nebo lehčený beton, můžeme samozřejmě použít klasické hmoždinky, nicméně jejich nosnost většinou není dostatečná pro stínící prvky, jako jsou například venkovní žaluzie. Dále existují různé natloukací kotvy, ať už plastové, nebo kovové. Jejich použití pro stínění ale také není příliš vhodné. Pro montáž stínící techniky jsou ideální ocelové průvlakové kotvy do betonu. Je nutné brát v úvahu, zda montujeme v interiéru či v exteriéru. Kotvy se totiž vyrábí v různých povrchových úpravách, a to od klasického galvanického pozinku až po více typů nerezí, které jsou extrémně odolné vůči povětrnostním vlivům. Dále je důležité dbát na správný moment dotažení tak, abychom kotvu nepřetočili. Při přetočení má kotva tendenci vykouknout” z vyvrtaného otvoru. Ten musíme vždy důkladně vyčistit od suti. Podobně jako průvlakové kotvy fungují samořezné šrouby do betonu. Při jejich použití je ale zapotřebí rázový utahovák. Výhodou je pak nižší pnutí, což znamená, že je můžeme použít blíže k sobě a také blíže k okraji betonu. Ohledně požadované nosnosti vycházíme z informací uvedených výrobcem, a pokud ani průvlakové kotvy nebo samořezné šrouby nejsou dostatečné, je nutné použít dvousložkovou chemickou maltu v kombinaci s průvlakovou kotvou nebo závitovou tyčí.
Kotvení do zdících stavebních hmot - cihel
Při kotvení do cihly je vždy důležité brát v úvahu její strukturu. Ideální je použití hmoždinek, které se základním materiálem vytvoří tvarový styk. Existují 2 základní typy hmoždinek, a to uzlovací hmoždinka, která se opře o příčku v cihle a rámová hmoždinka FUR (SXLR), která vysune zoubky. Při vyšším požadavku na nosnost je opět ideální řešením chemická kotva. Při použití chemické kotvy do duté cihly je nutné použití plastového nebo kovového sítka. Vyvrtaný otvor vždy musíme důkladně vyčistit.
Kotvení do sádrokartonu a OSB desek
Kotvení do sádŕokartonových, OSB, nebo jiných dřevovláknitých desek je vůbec nejproblematičtější a to zejména kvůli drolení a štěpení základního materiálu. Existuje však velké množství vhodných hmoždinek. Pro upevnění lehkých předmětů používáme hmoždinky GK nebo GKS (tzv šneky). Jejich nosnost je však maximálně 10 kg. Pokud potřebujeme kotvit něco těžšího, musíme sáhnout po sklopných hmoždinkách KD, které se za sádrokartonovou deskou roztáhnou a opřou. Dále můžeme použít hmoždinky HM, které se pomocí speciálních kleští rozevřou v dutině za sádrokartonovou deskou. Tyto hmoždinky mají nosnost až 50 kg, což by nám mělo stačit na většinu stínících prvků. Kdybychom ale potřebovali ještě větší zatížení, můžeme kotvit do profilů sádrokartonu, které si najdeme pomocí magnetu. Vždy jsou od sebe vzdáleny 620 mm. V tomto případě používáme samořezné šrouby viz kotvení do plechu.
Kotvení do dřeva
Pro kotvení do dřeva existuje nepřeberné množství vrutů. Zde volíme na základě typu dřeva a váze kotveného prvku. Dále je také možné použít chemickou kotvu a to hlavně pro zvýšení odolnosti vůči povětrnostním vlivům.
Kotvení do plechu a hliníku
Pro kotvení do plechových konstrukcí je ideální použít samořezné nebo samovrtné šrouby (tzv texy). Ty mohou mít různé hlavy a také různé křidélka. Princip je však totožný. Při kotvení do hliníku je nutné použít nerezové samořezné šrouby. Ty mají bohužel tendenci se lámat a špatně se s nimi pracuje z důvodu nemožnosti použít magnetické nástavce. Pokud ale při montáži do hliníku použijeme pouze pozinkované texy, následky bývají fatální zejména díky korozi. Pro kotvení do plechu nebo hliníku je také možné použít různé typy nýtů. Zde je největší výhodou jejich barevnost a splynutí se základním materiálem. Nevýhodou je však technická náročnost nýtování samotného.
Závěrem si připomeňme, že je vždy nutné respektovat údaje uvedené výrobcem. Ti na internet umístili spoustu videonávodů kotvení, kde můžeme najít potřebné informace a inspiraci.
Mnoho úspěšných montáží!
